O veřejnosti, která vytvářela kulisu monstrprocesu v roce 1952, prokurátor Čížek napsal, že „Veřejnost jest velmi
spokojena. Zatím dvakrát potlesk na otevřené scéně, ale divadlo z toho neděláme.“
Odsouzena na 22 let, strávila v kriminále necelých 16 let. Odmítala žádat o udělení milosti. Pro spoluvězeňkyně
je celé ty roky majákem v bouři. Vidí „boží jiskru“ v každé jednotlivé zlodějce, kurvě i vražedkyni; nejen
ve svých spřízněných politických.
„Za nic nepykám, protože i toto místo, na němž jsem, je místo, které mám ze svého svobodného rozhodnutí. I to,
že zde setrvávám, zase vyplývá z toho, že se řídím svou svobodnou vůlí.“ z dopisů RV
V inscenaci Ženy, držte huby! strávíme s Růženou Vackovou nějaký čas v komunistickém kriminále padesátých a
šedesátých let. Potkáme se tam nejen s ní a s příběhy spoluvězeňkyň, jak je ona spolu s nimi prožívá, ale i
s mladým dozorcem, který miluje svůj vzor socialistického člověka Jurije Gagarina, rád hraje na kytaru a po večerech
si vytváří z kartonu skafandr do vesmíru, s Andělem utěšitelem, který svým nadpozemským zpěvem dokáže setřít
každou slzu z tváře a s Bachovým Uměním fugy provedeným živě na cembalo. Anděl nakonec Růženu z vězení vyvede
(tak jako Orfeus Euridiku), ale ona už odvykla střevíčkům a z krásné osiky u cesty vidí jen její kořeny… tak si
zvykla pobytu tam dole... Ale kdo ví!...
„Ti nejmoudřejší a nejhlubší šli na čas na poušť, aby pak v kratší době vydali víc než ti, co ustavičně
jednali. Teď už mne nemrzí, že nemohu vůbec pracovat ve svém oboru, že jsem zbavena všech možností, byť i jen h
ovoru na určité úrovni, protože to, co stálo za to, se usadilo a alespoň trochu člověk pochopil, že pokora je pravda.“
z dopisů RV
“Ve scénáři cituji z dopisů Růženy Vackové z vězení, inspiruji se příběhy z knihy Byly jsme tam taky autorky
Dagmar Šimkové a také pracuji s úryvky Holanovy Noci s Hamletem. Prvním podnětem k vytvoření scénáře pro mě však
byl nekrolog Josefa Zvěřiny, který jsem si jedno jarní ráno u nás na chalupě nalistovala v Katolickém týdeníku.
Teolog Josef Zvěřina byl přítel a duchovní vůdce Růženy Vackové a z jeho textu je cítit velká láska k ní. Mluví
v něm mimo jiné o momentu její konverze. Při čtení mě okamžitě fascinovalo to, že pro víru se lze rozumově rozhodnout
a bylo mi jasné, že s touto bytostí chci trávit čas a vytvořit o ní představení.“ - autorka scénáře Lucie Trmíková
Zadlužený život Růženy Vackové
P. Josef Zvěřina
Étos a charakter byla nejen její často užívaná slova, ale páteří jejího života. Leccos jí vytýkali, ale nikdy
bezpáteřnost. Její mravní neúplatnost ji přivedla za okupace do ilegální práce. Ačkoliv již byl popraven její
bratr dr. Vacek a švagr dr. Gjurič - také neznámé oběti tohoto národa - neváhala nosit části tajné vysílačky
skupiny Voláme č. 15, kde bylo třeba. Skupina dostala cenné zprávy o místech výroby zbraně V-2, v kterou německé
vojenské velení kladlo velké naděje pro „rozhodující úder". Skupina složená z české inteligence, většinou sociálních
demokratů (malíř Šourek aj.), vypracovala též velmi pozoruhodné plány na hospodářskou obnovu země po válce. Nakonec
byla Růženka zatčena (v únoru 1945). Jen konec války ji uchránil konce života, který neváhala vydávat – a zase
nesplacený dluh.
Po krátkém, ale intenzivním působení na univerzitní půdě r. 1945 byla postavena před novou zkoušku svého charakteru.
Za únorových událostí r. 1948 šla se studentskou demonstrací na Pražský hrad. Na první schůzi nového profesorského
sboru se objevili též studenti - (...) jenže to byli zástupci akčního výboru. Začalo se mluvit jiným jazykem, který
napotom upadl v dokonalý stereotyp. Mluvilo se o nové době, nových možnostech, které budou dány, o nových úkolech,
které budou zvládány atd. (...) Akční výbor pak Růženku vyakčnil tímto památným a jazykově pozoruhodným výnosem:
"Žádáte se, abyste ve školním roce 1948/49 v přednáškách nepokračovala."
Za další tři roky byla Růženka Vacková poctěna rozsudkem, který zněl na trest odnětí svobody na 22 let a ztrátu
občanských práv na dalších deset let pro velezradu a vyzvědačství. Proces byl jedním z oněch monstrprocesů, které
,,proslavily" naše soudnictví. Konal se v Brně v červnu 1952; pro zvýšení dojmu byli k té skupině kněží, řeholnic
a studentů přidáni dva studenti, kteří byli odsouzeni k trestu smrti. Růženka si odpykala plných 15 let.
Když se vrátila a dozvěděla se, že její prokurátor z procesu je nemocen, chtěla jej navštívit, aby věděl, že
nechová v srdci nenávist; protože se však obávala, že by ten ubožák takovou mravní vstřícnost neunesl, upustila
od svého úmyslu. Byla pak mezi prvními, kdo podepsali Prohlášení Charty 77.
,,Vnitřní formantou" - užívám jejích vlastních výrazů - Růženčina života byla víra. Proniknuta étosem a patosem
Nietzscheho nemohla žít v konvenci a prostřednosti. Ale jejím ideálem nemohl být ,,nadčlověk" - proti tomu měla v
sobě příliš pokory a lásky. Její další vnitřní kroky řídila neúprosná vůle k pravdě. Rozhodný moment její
konverze byla právě smrt jejího bratra a švagra. Tehdy se jí se vší ostrostí zjevilo dilema: buď důsledný nihilismus,
anebo důsledný klad, buď nic - anebo Bůh; buď definitivní smrt, anebo vzkříšení. ,,Není těžké Boha poznat, ale
je těžké se mu vzdát," řekla později. Růžena Vacková zvolila - jako vždycky - to, co bylo těžší. Byla tak prostá,
že si šla koupit katechismus; byla tak pokorná, že jím nepohrdla; byla tak vnitřně tvořivá, že byla schopna jej
domyslit; byla tak rozhodná, že jí nezbylo než radikální následování chudého a současně velkého Ježíše Krista.
To byla její cesta k „něžnému Bohu". Vydala celý svůj život jemu, vydávala z něho lidem. Noblesní a prostá milovala
babičky v kostele, prosté kněze a sestřičky, synovce a prasynovce, blízké i vzdálené, do poslední chvíle přitahovala
k sobě i mladé.
Bála se sakristií - jako pravá intelektuálka. Ale jednou se přemohla, donesla mi Huysmansovu Katedrálu, neboť jsem
u sv. Mikuláše pro pražskou smetánku v kázání navazoval na to, co tam bylo vidět. ,,Není to k dostání, může Vám
to posloužit, i když jsou tam bludy." - „Vy tomu rozumíte?" ptal se povýšeně mladý kněz - podle indického přísloví
Mladé tele se ani Iva nebojí. S nevinným holčičím pohledem mi řekla: „To je totiž můj obor." Tak začalo naše
přátelství.
Úryvek z delšího příspěvku
(Teologické texty 5/1994)
Projekt podpořily: Magistrát hlavního města Prahy, Ministerstvo kultury ČR, Státní fond kultury, Nadace Charta 77
UPOZORNĚNÍ PRO DIVÁKY
V souladu s uměleckým záměrem se v inscenaci kouří cigarety. V inscenaci se dále objevují vulgarismy a násilné
scény, a proto není vhodná pro diváky do 15 let.
PREMIÉRA 7. 2. 2023
LUCIE TRMÍKOVÁ
Ženy, držte huby!
28. 1. | Út | 19.30 | Rokoko Rokoko | |
20. 2. | Čt | 19.30 | Rokoko Rokoko |
Délka představení 1 hodina 40 minut bez přestávky
Inscenace o jedné nenapravitelné ženě.
Růžena Vacková. Profesorka, archeoložka, kunsthistorička, politická vězeňkyně, učitelka na univerzitě i na záchodech ve vězení. Inscenace o ženě, kterou nesrovnal do latě ani šestnáctiletý komunistický žalář.
Fotogalerie
Obsazení
Růžena Vacková | Lucie Trmíková |
Dozorce | Jiří Černý / Robert Mikluš |
Anděl | Filip Dámec |
Violoncello | Libor Mašek |
Cemballo | Monika Knoblochová |
Tvůrčí tým
SCÉNÁŘ | Lucie Trmíková |
REŽIE A SCÉNA | Jan Nebeský |
HUDBA | Matouš Hejl |
KOSTÝMY | Petra Vlachynská |
VEDOUCÍ PRODUKCE | Miriam Čandíková |
VÝBĚR Z RECENZÍ
„Růžena Vacková patří k ženám, které z historie tak nějak vypadly. Jde o jeden z těch ženských osudů, o kterých se příliš nepíše, nemluví ani neučí." Eliška Raiterová, Deník N
„Hrát o po všech stránkách mimořádné Růženě Vackové má právě dnes svůj hluboký smysl. Neboť jde o ženu, kterou věznili oba totalitní režimy 20. století a která jim dokázala vzdorovat s nadlidskou odvahou a dokázala si udržet duchovní integritu." Jana Machalická, Lidovky
„Nenalíčená, ve vytahané hnědé teplákovce a zacuchané tmavé paruce, přesto její postava za žádných okolností neztrácí lidskou důstojnost, vnitřní svobodu a zvláštní půvab, ani umazaná lejnem." Marie Reslová, Aktuálně.cz
„Vacková je propuštěna z vězení a v černých šatech sedí na židli a kouří. Než cigareta dohoří, proběhne její tváří škála výrazů od radosti přes lehkou škodolibost a poťouchlost až po smutek a smíření." Soňa Hanušová, Maomai.cz
„Nemůžete přece jen tak najednou přelomit děj vejpůl a utéct z něj do jiné umělecké formy, to se nedělá, je to pro diváky přílišné vykročení z komfortní zóny! Jenže přesně takový, nekompromisně neočekávaný, přervaný, byl i život perzekvované Vackové, hrdinky, na kterou se zapomnělo." Veronika Bednářová, Reflex
„Čerpá sílu ze svého přesvědčení, víry i objeveného bohatství 'vnitřní řeči'. Září z jeviště energií harmonické bytosti, jež je posilou pro spoluvězeňkyně." Radmila Hrdinová, Novinky.cz
RECENZE V PLNÉM ZNĚNÍ
Raiterová, Eliška. „Drž hubu, Vacková!“ Žena, na kterou se zapomnělo. Deník N. 9. 2. 2023. Link
Machalická, Jana. Vidět světlo i v temnotě. Inscenace o politické vězeňkyni dvou režimů otevírá téma nesvobody. Lidovky. 10. 2. 2023. Link
Reslová, Marie. Za mřížemi byla svobodnější než její trýznitel. Trmíková hraje vězeňkyni režimu. Aktuálně.cz. 17. 2. 2023. Link
Hanušová, Soňa. Ženy, držte huby! Teď se hraje Bach. Maomai.cz. 18. 2. 2023. Link
Bednářová, Veronika. Představení Ženy, držte huby! líčí těžký osud profesorky Růženy Vackové, týrané komunisty. Reflex. 15. 3. 2023. Link
Hrdinová, Radmila. RECENZE: Žena, která nemohla žádat o milost. Novinky.cz. 10. 3. 2023. Link
„Růžena Vacková patří k ženám, které z historie tak nějak vypadly. Jde o jeden z těch ženských osudů, o kterých se příliš nepíše, nemluví ani neučí." Eliška Raiterová, Deník N
„Hrát o po všech stránkách mimořádné Růženě Vackové má právě dnes svůj hluboký smysl. Neboť jde o ženu, kterou věznili oba totalitní režimy 20. století a která jim dokázala vzdorovat s nadlidskou odvahou a dokázala si udržet duchovní integritu." Jana Machalická, Lidovky
„Nenalíčená, ve vytahané hnědé teplákovce a zacuchané tmavé paruce, přesto její postava za žádných okolností neztrácí lidskou důstojnost, vnitřní svobodu a zvláštní půvab, ani umazaná lejnem." Marie Reslová, Aktuálně.cz
„Vacková je propuštěna z vězení a v černých šatech sedí na židli a kouří. Než cigareta dohoří, proběhne její tváří škála výrazů od radosti přes lehkou škodolibost a poťouchlost až po smutek a smíření." Soňa Hanušová, Maomai.cz
„Nemůžete přece jen tak najednou přelomit děj vejpůl a utéct z něj do jiné umělecké formy, to se nedělá, je to pro diváky přílišné vykročení z komfortní zóny! Jenže přesně takový, nekompromisně neočekávaný, přervaný, byl i život perzekvované Vackové, hrdinky, na kterou se zapomnělo." Veronika Bednářová, Reflex
„Čerpá sílu ze svého přesvědčení, víry i objeveného bohatství 'vnitřní řeči'. Září z jeviště energií harmonické bytosti, jež je posilou pro spoluvězeňkyně." Radmila Hrdinová, Novinky.cz
RECENZE V PLNÉM ZNĚNÍ
Raiterová, Eliška. „Drž hubu, Vacková!“ Žena, na kterou se zapomnělo. Deník N. 9. 2. 2023. Link
Machalická, Jana. Vidět světlo i v temnotě. Inscenace o politické vězeňkyni dvou režimů otevírá téma nesvobody. Lidovky. 10. 2. 2023. Link
Reslová, Marie. Za mřížemi byla svobodnější než její trýznitel. Trmíková hraje vězeňkyni režimu. Aktuálně.cz. 17. 2. 2023. Link
Hanušová, Soňa. Ženy, držte huby! Teď se hraje Bach. Maomai.cz. 18. 2. 2023. Link
Bednářová, Veronika. Představení Ženy, držte huby! líčí těžký osud profesorky Růženy Vackové, týrané komunisty. Reflex. 15. 3. 2023. Link
Hrdinová, Radmila. RECENZE: Žena, která nemohla žádat o milost. Novinky.cz. 10. 3. 2023. Link
Autorkou fotografií je Zuzana Lazarová.
A co dál...
ABC
Hamlet
William Shakespeare
Tragédie myšlení a činu, kde si lež hraje na pravdu, zrádci na přátele a vrah na dobrého vládce.
17. 12. | 19.00 | ABC | |
27. 1. | 19.00 | ABC | |
4. 2. | 19.00 | ABC |
ABC
Revizor
Nikolaj Vasiljevič Gogol
Taky vám slova audit a finanční kontrola zrychlují tep? A co třeba revize? A Revizor? Ten náš – REVIZOR ON ICE! – vám polechtá bránice. A možná opotí pleš. Nebo posune tupé?
19. 12. | 19.00 | ABC | |
16. 1. | 19.00 | ABC | |
24. 1. | 19.00 | ABC |
ABC
Zítra swing bude zníti všude
Martin Vačkář , Ondřej Havelka
Hudební komedie z poválečné swingující Prahy s orchestrem Melody Makers.
30. 12. | 19.00 | ABC | |
10. 1. | 19.00 | ABC | |
23. 1. | 19.00 | ABC |