Když nastane čas odchodu, vyvstane náhle otázka: Proč odcházíme?
A v zápětí se ptáme: Ale proč bychom vlastně měli zůstat?

Ať už si vybereme cokoli, nevyhnutelně se ocitáme mezi dvěma realitami -'tady' a 'tam'. Jsme uvězněni někde mezi nimi. Přítomní v prostoru, který právě obýváme, ale současně i v těch, v nichž jsme mohli být – a nejsme. Někdy jsme nepřítomní i vůči tělu, které nás drží v přítomném okamžiku, protože část nás zůstala s těmi, které jsme nechali odejít.

Odchody jsou v tomto směru podivuhodné – testují hranice mezi dvěma světy, ohýbají jejich samotnou strukturu, rozmazávají linie, příběhy i čas. Nutí nás přemýšlet, jaké to asi je tam na druhé straně, promítají nás do jiných realit. Ačkoli se to může zdát jako fikce, ona "druhá strana" je hmatatelným prostorem.  Představa toho, co se skrývá za okraji našeho přítomného okamžiku, – a zda dokážeme být na těchto místech alespoň zprostředkovaně, aniž bychom je kdy skutečně navštívili. Není to však jen fantazie – právě realita je často tím, co nás přiměje odejít, nebo naopak zůstat.

Místa a situace nás mohou pohánět dovnitř nebo ven, ale lidé nás nutí setrvat… A právě o těchto místech toto dílo mluví: o místech, kam se nevyhnutelně musíme vracet.

Inscenace vznikla v koprodukci s Městskými divadly pražskými a za podpory Magistrátu hlavního města Prahy a Ministerstva kultury ČR.