Agon představuje šťastnou podobu soudobé „vážné“ hudby: jeho tvorba nejde po srsti, ale člověk z ní nemá pocit, že záměrem souboru je trýznit nervy nebohého posluchače.
V jeho hudbě je dosud přítomna krása. Není v ní sebezahleděnost, akademičnost, škrobenost ani snobismus, jímž se bohužel nemalá část tzv. soudobé vážné hudby vyznačuje. Je mu vlastní neortodoxní otevřenost. Bez předsudků využívá nejrozmanitější instrumentální prostředky: v jeho tvorbě slyšíme industriální řachy, rockovou rytmiku (bez níž se ale orchestr obejde, aniž by měl posluchač pocit nedostatečně výrazné rytmické stránky, což je pozoruhodné…), dechy, smyčce, klávesové nástroje atd. Podobně volně Agon nakládá i s žánrovými prvky. Vnímáme vliv jazzu, folkloru, minimalismu i rocku. Syrovost, brutalitu i lyriku. Dnes už spíše iritující termín postmoderna bývá zástěrkou pro kdejakou rozbředlost; u Agonu vidíme ale jeho zdařilou podobu. /Marek Pocestný, Babylon/
Hudba Ivan Acher, Marko Ivanović, Petr Kofroň, Michal Nejtek a Petr Wajsar na texty Ivana Jirouse, Filipa Topola a Pavla Zajíčka.
| AKORDEON A ZPĚV |
JANA VÉBROVÁ |
| ŘÍDÍ |
PAVEL ŠNAJDR |
| DRAMATURGIE |
IVAN BIERHANZL |
| PRODUKCE |
HONZA KISTANOV |
Projekt vzniká za podpory Ministerstva kultury ČR a Nadace Český hudební fond.
