Konstiantyn Zorkin (*1985, Charkov) patří k výrazným osobnostem současné ukrajinské umělecké scény. Ve své tvorbě se pohybuje na pomezí sochy, instalace, kresby, ilustrace, loutkového divadla a performativních forem. Pracuje převážně s elementárními materiály, jako jsou dřevo, kov či textil, a jeho díla se vyznačují redukovaným, expresivním tvaroslovím a silnou symbolickou rovinou, čerpající mimo jiné z evropské mytologie a lidových tradic.

Zorkin je autorem kultovní loutkové inscenace Vertep (Betlém), vytvořené jako bezprostřední reakce na ruskou invazi na Ukrajinu, a spoluautorem grafického románu In the Name of the City (2024), který zaujal i historika Timothyho Gartona Ashe. Jeho práce dlouhodobě reflektují témata traumatu, přežití, ochrany a křehké rovnováhy mezi fyzickou a spirituální dimenzí lidské existence.

V roce 2025 se představil českému publiku samostatnou výstavou Ochranná vrstva I + II v SOMA – centru pro současné umění a psychoterapii v Olomouci. Výstava, koncipovaná jako osobní a emocionálně silná reakce na zkušenost války, byla jeho první samostatnou prezentací v zahraničí. Instalace pracovala s kontrastem dřeva a kovu – materiálů evokujících zároveň ochranu i ohrožení – a tematizovala zranitelnost, odolnost a potřebu symbolické i fyzické obrany. Olomoucká prezentace byla součástí širšího projektu realizovaného paralelně také v Šumperku.

Pavlo Makov (*1958, Leningrad), žije a působí v Charkově. Patří ke klíčovým osobnostem současného ukrajinského výtvarného umění a je dlouhodobě spojen s charkovským uměleckým prostředím. Studoval na Charkovském umělecko-průmyslovém institutu (dnes Charkovská státní akademie designu a umění).

Ve své tvorbě se systematicky věnuje grafice, kresbě, knižní kultuře a konceptuálním projektům, často založeným na práci s tématy paměti, města, historie, času a entropie. Charakteristickým rysem jeho díla je procesualita, archivní myšlení a kombinování klasických grafických technik s konceptuálním uvažováním; dlouhodobě se věnuje také pedagogické a teoretické činnosti.

V roce 2022 reprezentoval Ukrajinu na Benátském bienále, kde byla v ukrajinském pavilonu představena jeho instalace Fontána vyčerpání (The Fountain of Exhaustion), reflektující stav společnosti, zdrojů a existence v kontextu probíhající války.

Jeho díla jsou zastoupena v řadě významných veřejných i soukromých sbírek, mimo jiné v pařížském Centre Pompidou, londýnském The British Museum, Národním uměleckém muzeu Ukrajiny a v dalších evropských i mimoevropských institucích.

Vladyslav Krasnoshchok (*1980, Charkov), žije a působí v Charkově. V letech 1997–2002 studoval na Charkovské lékařské univerzitě. V období 2004–2018 působil jako maxilofaciální chirurg ve Státní nemocnici urgentní medicíny v Charkově, nyní se věnuje soukromé stomatologické praxi.

Od roku 2010 je členem skupiny Shilo [Šídlo] (spolu se Serhijem Lebedynským), která se profiluje tvorbou v tradici slavné Charkovské školy fotografie. V rámci rozšiřování možností média Krasnoshchok využívá metody apropriace, ruční kolorování i kombinování vlastních fotografií se sochařskými objekty. Vedle projektů založených na fotografii se věnuje také experimentům v oblasti grafiky, rytiny a street artu.

Jeho tvorba je zastoupena ve sbírkách Museum of Fine Arts v Houstonu (USA), Kiyosato Museum of Photographic Arts v Kijosatu (Japonsko), Museu de Arte Moderna v Riu de Janeiro (Brazílie), Centre Pompidou (Francie), Grynyov Art Foundation (Kyjev–Charkov, Ukrajina) a Muzea Charkovské školy fotografie v Charkově (Ukrajina).