Krátký úvod do žánru
Krátké uvedení do žánru a jeho historie v Japonsku i mimo něj, ukázky hereckých technik a výrazových prostředků a představení repertoáru, který čítá přes 200 her. Výklad o typologii hlavních postav a historických i místopisných reáliích, které souvisí s uvedenými hrami. Humornou formou, v češtině, v případě participace japonského hosta tlumočení do češtiny zajištěno.

Připoutaný k tyči (Bóšibari)
Dva vypečení sluhové pánovi pokaždé během jeho nepřítomnosti tajně upíjejí sake. Ten se proto rozhodne je před svým dalším odchodem z domu svázat. Sluhové, ač svázaní, se přesto dostanou do pánova sklípku, zmocní se alkoholu a pokouší se pít, i když svázané ruce jim situaci velmi komplikují. Později pakem posilnění a řádně rozjaření sluhové ve víru tance a zpěvu ani nepostřehnou, že pán se již ze své obchůzky vrátil zpět.

Hlas za dveřmi  (Jobikoe)
Sluha Tarókadža se bez pánova svolení vzdálil ze služby, pán s druhým sluhou jej po návratu přicházejí ztrestat, pročež se Tarókadža rozhodne předstírat, že není doma. Přes zavřené dveře se zapírá a vydává se za osobou ze sousedství, která během Tarókadžovy nepřítomnosti střeží jeho obydlí. Pán i druhý sluha jeho lest prohlédnou, mění hlas, aby je Tarókadža nepoznal, posléze se své ohlášení návštěvy snaží zpívat. Čímž se na jevišti roztáčí zrychlující kolotoč bizarních zpěvných výměn, který graduje k tušenému konci. Hlas za dveřmi sklidil ohromný úspěch před 10 lety v Divadle na Vinohradech při oslavách dvacetiletého výročí partnerství Prahy a Kjóta. Jelikož se dodnes jedná o jednu z nejpopulárnějších her uváděných v ČR, nemůže na tomto slavnostním večeru chybět.

Bůh Nió (Nió)
Dva bezejmenní ztroskotanci bytostně závislí na hazardu prohrají veškerý svůj majetek. Ve snaze opatřit si alespoň nějaké prostředky, než utečou do dalekých krajů, se rozhodnou zkusit ještě jednou štěstěnu a inscenují grandiózní podvod. Jeden z nich je přestrojen za sochu ochránce Buddhova učení, světce Nióa, a druhý po kraji rozhlásí, že se zde tato socha zázrakem zjevila. Procesí věřících přinášejících milodary na sebe nenechají dlouho čekat. Oba lumpové se radují, co obětin se jim sešlo. Osudnou se jim však opět stává neschopnost poznat a pochopit, že v nejlepším je nutné „přestat hrát“ a štěstěnu nelze pokoušet do nekonečna.
Bůh Nió je velmi nestandardní část tradičního repertoáru, jak stran kostýmů, zápletky, tak i počtu vystupujících herců.  Největším specifikem této hry je však cílená improvizace, se kterou v Nióovi herci pracují. Ačkoli žánr kjógen běžně improvizaci zcela zapovídá, zde modlitby procesí poutníků k Nióovi musí reflektovat aktuální témata, což se samo o sobě stává zdrojem značného veselí v obecenstvu.

V doslovném překladu znaků nese význam „bláznivá slova“. Jedná se o japonský komediální žánr, který vznikl v průběhu 14.století jako mezihra vážného divadla nó (dokonalé umění). Žánr původně cílil na obecenstvo z řad samurajské šlechty. Nutnost pobavit a rozesmát kultivované a vysoce vzdělané obecenstvo tak vedla k vzniku specifického, vysoce politicky korektního, ale zároveň velmi inteligentního humoru, který si na mušku bere univerzální lidské poklesky a nedokonalost člověka obecně.

Divadlo kjógen (DK, dříve Malé divadlo kjógenu) vzniklo z podnětu českého dramatika, režiséra a mima Huberta Krejčího, předního představitele kjótské tradiční školy Ókura a nositele japonského nejvyššího kulturního ocenění „Žijící národní poklad“ mistra Šigejamy Šimeho, a japanologa Ondřeje Hýbla. K jejich vzájemnému prvnímu setkání došlo, když rodina Šigejama vystupovala poprvé v ČR 3. a 4. září 1998 v Divadle Alfred ve dvoře, v rámci Týdne kjótské kultury v Praze, jako součást kulturní spolupráce navazující na partnerství měst Praha a Kjóto uzavřené roku 1996.

Divadlo kjógen je dnes naprosto unikátním divadelním seskupením, které vychází z dlouhodobé vzájemné spolupráce mezi českými a japonskými divadelníky a žánru kjógen se na profesionální úrovni věnuje za hranicemi Japonska. V češtině má soubor na repertoáru již přes 20 her. V roce 2016 získalo DK za přesnost převodu žánru mimo Japonsko velice prestižní ocenění Saikašó, udělované divadelním institutem Nogami Noh Theatre Institute při tokijské univerzitě Hósei. Od roku 2023 je pak příběh DK prezentován i v učebnicích po celém Japonsku.