Júlia Káčerová (*2000) je mladá sochařka, jejíž umělecká tvorba zkoumá napětí mezi pevností a křehkostí, mezi stabilitou a procesy postupné transformace. Chápání umělecké tvorby ji tak zajímá nejen jako vytváření objektů, ale také jako proces zasazený do sítě materiálních, ekologických a filozofických vztahů. V letech 2015–2019 studovala na Škole užitkového výtvarnictví Josefa Vydry v Bratislavě, obor Propagační výtvarnictví. V letech 2019–20 navštěvovala Divadelní fakultu Akademie múzických umění v Praze, obor Scénografie alternativního a loutkového divadla. V letech 2022–23 se zúčastnila zahraniční stáže na Académie royale des Beaux-Arts – École supérieure des Arts v Bruselu. Studium zakončila na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě v Ateliéru volného sochařství u Mgr. art. Mateja Gavuly a Mgr. art. Štefana Papči, ArtD. Představila se na několika kolektivních i individuálních výstavách (DIPLOM 2026, Galéria Umelka, Bratislava, 2026; TUF, RARE cultural space, Bratislava, 2026; Palma Live, Bratislava, 2026; MARA 50 / Hladina horizontu - horizont hladiny´, Liptovská galéria P. M. Bohúňa, Liptovský Mikuláš, 2025; Socha v meste X.: Chcem počuť ako sadá prach, Turčianskej galéria, Martin, 2025; samostatná výstava Hniezda, Staromestská galéria Zichy, Bratislava, 2024; a další). Zúčastnila se několika výzkumných a rezidenčních pobytů (Prehistoricsoul LAB, Bali - Denpasar, Indonézia, 2025; The Nanjing Institute of Geology and Palaeontology of the Chinese Academy of Sciences (NIGPAS), Čína, 2024; The Bigal River Biological Reserve, NP Sumaco, Ekvádor, 2021).

Její umělecká tvorba zkoumá napětí mezi pevností a křehkostí, mezi stabilitou a prosesy postupné transformace. Každé dílo v sobě nese příběh a prožitou zkušenost. Materiálnost a formální jazyk jejích děl vycházejí z přírodních zdrojů, často se zabývá vztahem mezi přírodními strukturami a lidským zásahem do krajiny. Pracuje na rozhraní mezi geometrickými a organickými formami, které připomínají hnízda, embryonální nebo strukturální tvary – symboly zrodu, přeměny a ochrany. Tyto formy pro ni představují nejen biologické či přírodní struktury, ale také způsob uvažování o vztazích mezi různými způsoby existence a o křehké rovnováze mezi lidskou činností a širšími ekologickými systémy.

Jana Masárová pochází z Bratislavy, kde v současnosti studuje malířství na Katedře malby Vysoké školy výtvarných umění pod vedení Klaudie Kosziby a Dominika Hlinky. Před studiem malby absolvovala dva roky na Katedře restaurování, kde získala základy restaurování nástěnných maleb a věnovala se také sochařské přípravě. Následně se rozhodla věnovat volné malbě. Postupně přešla od skicovitého zaznamenávání prostředí a situací k selektivnějšímu způsobu pozorování, při němž se soustředí na atmosféru, světlo, architekturu a nenápadné detaily. Následně do jejích obrazů vstoupily postavy a figury, které se z pouhé součásti prostředí stávají jeho významovými aktéry. Po dobu studia se zúčastnila několika kolektivní i individuálních výstav.

Současná malba Jany Masárové se soustředí na člověka jako základní měřítko, jehož prostřednictvím vnímá a čte vnější svět. Jeho přítomnost nalézá v přírodním i člověkem vytvořeném prostředí – v materiálech, strukturách, architektuře a prostorových vztazích. Toto propojení zkoumá ve dvou rovinách: v té první vychází z analogie mezi organizací lidského těla a strukturami okolního světa, přičemž kosti, svaly, vrstvení či vzájemné napětí mezi jednotlivými částmi těla se stávají formálním modelem, prostřednictvím kterého hledá paralely v přírodě, architektuře a urbánním prostředí; druhá rovina je metaforická a pracuje s motivy a významovými schématy vycházejícími ze sociokulturního povědomí, lidové slovesnosti a kolektivní paměti. Prostřednictvím malby tak propojuje tělesnou zkušenost člověka s kulturními a společenskými vzorci a zkoumá vztah mezi jednotlivcem a světem, který jej obklopuje.