Otec

Hra je psaná z pohledu muže, jenž je tímto neduhem postižen. Jednotlivé scény se vzájemně popírají, postavy mají více podob a příběh se skládá nepřímo, skoro až detektivně.

„Závěrečný potlesk vestoje byl naprosto zasloužený. Výkon, který všichni herci v čele s Janem Vlasákem předvedli, je obdivuhodný. Představení je napínavé, protože ho sledujete očima otce, který trpí Alzheimerem, a sami tak tápete v tom, co je realita a co ne. Některé scény jsou vtipné a musíte se smát, za chvíli ale cítíte úzkost a obrovskou frustraci, kterou cítí také dcera hlavního hrdiny. Z divadla ale neodcházíte sklíčení nebo smutní. Odcházíte vděční za každou chvíli. Odcházíte s velmi silným zážitkem, který ve vás jistě dlouho zůstane. A takové by zážitky měly být, ne? Silné. Moc divadlu i hercům děkuji za to, že se tohoto tématu zhostili a také jak důstojně a kvalitně se tohoto tématu zhostili." Michaela Stachová, ředitelka Nadace Taťány Kuchařové - Krása pomoci

UPOZORNĚNÍ PRO DIVÁKY
V inscenaci je použito stroboskopické světlo, které není vhodné pro osoby trpící epilepsií.

PREMIÉRA 4. 11. 2017 v Rokoku

3.6.	19.00	ABC

22.6.	10.00	ABC	Pro školy

9.6.	19.30	KOM

19.9.	19.30	KOM

Fotogalerie

Obsazení

Tvůrčí tým

A co dál...

Diktátor

Roberto Zucco