Otec

Hra je psaná z pohledu muže, jenž je tímto neduhem postižen. Jednotlivé scény se vzájemně popírají, postavy mají více podob a příběh se skládá nepřímo, skoro až detektivně.

„Závěrečný potlesk vestoje byl naprosto zasloužený. Výkon, který všichni herci v čele s Janem Vlasákem předvedli, je obdivuhodný. Představení je napínavé, protože ho sledujete očima otce, který trpí Alzheimerem, a sami tak tápete v tom, co je realita a co ne. Některé scény jsou vtipné a musíte se smát, za chvíli ale cítíte úzkost a obrovskou frustraci, kterou cítí také dcera hlavního hrdiny. Z divadla ale neodcházíte sklíčení nebo smutní. Odcházíte vděční za každou chvíli. Odcházíte s velmi silným zážitkem, který ve vás jistě dlouho zůstane. A takové by zážitky měly být, ne? Silné. Moc divadlu i hercům děkuji za to, že se tohoto tématu zhostili a také jak důstojně a kvalitně se tohoto tématu zhostili." Michaela Stachová, ředitelka Nadace Taťány Kuchařové - Krása pomoci

UPOZORNĚNÍ PRO DIVÁKY
V inscenaci je použito stroboskopické světlo, které není vhodné pro osoby trpící epilepsií.

PREMIÉRA 4. 11. 2017 v Rokoku

André, osmdesátník	Jan Vlasák
Anne, jeho dcera	Veronika Gajerová
Pierre	Aleš Procházka / Jiří Štrébl
Laura	Tereza Vítů
Muž	Zdeněk Vencl
Žena	Lenka Zbranková

Režie	Petr Svojtka
Dramaturgie	Jiří Janků
Překlad	Michal Zahálka
Scéna	Ondřej Nekvasil, Zuzana Ježková
Kostýmy	Zuzana Ježková
Asistentka režie	Markéta Damková
Hudba	Vladimír Nejedlý

Fotogalerie

Video

Obsazení

Tvůrčí tým

A co dál...

Andělé v Americe

Husitská trilogie (Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč)

Posedlost