V Komedii jsme uvedli světovou premiéru inscenace Jak se stát jiným V Komedii jsme uvedli světovou premiéru inscenace Jak se stát jiným V Komedii jsme uvedli světovou premiéru inscenace Jak se stát jiným V Komedii jsme uvedli světovou premiéru inscenace Jak se stát jiným V Komedii jsme uvedli světovou premiéru inscenace Jak se stát jiným V Komedii jsme uvedli světovou premiéru inscenace Jak se stát jiným V Komedii jsme uvedli světovou premiéru inscenace Jak se stát jiným V Komedii jsme uvedli světovou premiéru inscenace Jak se stát jiným

V Komedii jsme uvedli světovou premiéru inscenace Jak se stát jiným

17. 05. 2026

V Komedii jsme uvedli světovou premiéru inscenace Jak se stát jiným. Nový titul v režii Dávida Pašky vychází z próz Édouarda Louise a otevírá téma násilí, mlčení, proměny identity i ceny, kterou člověk platí za vlastní emancipaci.

V divadle Komedie jsme včera uvedli premiéru inscenace Jak se stát jiným. Nový titul v režii Dávida Pašky vznikl na motivy próz Édouarda Louise, jednoho z nejvýraznějších autorů současné francouzské literatury, jehož psaní propojuje osobní zkušenost s přesnou výpovědí o společenských strukturách, násilí a nerovnosti.

Inscenace volně propojuje romány Jak se stát jiným, Boje a proměny jedné ženy a Monique na útěku. V jejich středu stojí proměna vztahu matky a syna, kterou spustí rozhodnutí vystoupit z kruhu násilí a mlčení. Eddy B. vyrůstal v chudé dělnické rodině na severu Francie, v prostředí plném ponižování, homofobie a každodenní tvrdosti. V dospělosti se rozhodne odejít, změnit si jméno a svůj příběh zveřejnit. Právě tím ale neproměňuje jen svůj vlastní život, ale i život své matky.

Jedním z klíčových motivů inscenace je otázka pravdivosti. Louisova tvorba dlouhodobě stojí na autobiografickém materiálu, který však nefunguje jako uzavřená osobní zpověď, ale jako způsob, jak ukázat širší sociální a politické mechanismy. Právě v tom spočívá i síla tohoto textu pro divadlo: osobní zkušenost se tu nestává soukromým příběhem, ale otevřeným polem, v němž se střetává intimita, veřejnost, stud, moc i možnost změny.

Režisér Dávid Paška v textu k inscenaci popisuje zkoušení jako kolektivní proces, který nehledá jednoduchý převod literatury na jeviště, ale formu schopnou unést napětí mezi textem, tělem, obrazem a divákem. Nejde tu o psychologický portrét v tradičním smyslu ani o ilustraci známých motivů, ale o vytváření situací, vztahových polí a obrazů, v nichž se odhaluje násilí jako něco, co není jednorázovou událostí, ale strukturou.

Důležitou roli v inscenaci hraje i forma. Vedle herecké akce vstupují do výsledného tvaru kamera a multimédia, které nerozšiřují jevištní obraz jen technicky, ale vytvářejí další vrstvu pohledu, blízkosti i odcizení. Právě napětí mezi filmovým detailem a divadelní stylizací je jedním z principů, na kterých je inscenace vystavěna.

Jak se stát jiným rozšiřuje repertoár Komedie o titul, který se neptá jen na možnost osobní proměny, ale i na to, co všechno musí člověk opustit, aby mohl začít znovu. Je to inscenace o emancipaci, bolesti, paměti i o ceně, kterou může mít pravdivost, když se z intimního příběhu stane veřejná výpověď.