Vlasta Burian – Král komiků ve svém divadle
Vlasta Burian
(9. dubna 1891, Liberec – 31. ledna 1962, Praha)
Pocházel z rodiny libereckého krejčího Antonína Buriana, který byl nadšeným vlastencem a ochotníkem. Když bylo Vlastovi deset let, rodina se přestěhovala na pražské předměstí Žižkova. Už jako malý rád zpíval a zajímal se o operu, kterou s otcem pravidelně navštěvoval. Vynikal také v oblasti sportu, především ve fotbale a tenise, což dokládá množství trofejí, které po sobě zanechal. Jeho bavičské nadání postupně převážilo nad sportovním a Vlastovo komediantsví opanovalo prostředí divadelního jeviště i filmového plátna. Nejdříve účinkoval v řadě pražských kabaretů, mimo jiných také v kabaretu Rokoko. V roce 1919 se oženil s Ninou Červenkovou, ale jedinou dceru Emilku měl z předchozího vztahu s tanečnicí Annou Pírkovou. Jeho popularita stoupala úměrně s odehranými reprízami a brzy se stal jedním z nejžádanějších prvorepublikových umělců. Bohužel proslul také svojí liknavostí a nedochvilností, kterou odradil provozovatele pražských kabaretů a ti se rozhodli ho dále neangažovat. Této situace ovšem využil podnikatel Jan Červený a nabídl mu místo ředitele Rokoka, neboť se domníval, že v roli šéfa bude důslednější, a v úsudku se nemýlil. Burian vedl Rokoko dva roky (1923-1925) během nichž došlo k přerodu komika v činoherce, který se poprvé uplatnil i ve filmu. Role principála mu sedla, a proto se rozhodl k založení vlastního divadelního podniku. Burianovo divadlo našlo sídlo v sále hotelu Adria, a poté ve Švandově divadle na Smíchově. V roce 1930 však našlo trvalé útočiště v suterénním sále paláce Báňské a hutní společnosti, v němž dnes sídlí divadlo Komedie. V moderním divadle na atraktivním místě dokázal Burian zhodnotit svůj umělecký i podnikatelský potenciál. Burianovo divadlo (později Divadlo Vlasty Buriana) nemělo ve své době konkurenci a nabízelo Pražanům široké spektrum kulturního vyžití: divadlo, kino (Kinema Vlasty Buriana), časopis, sportovní klání i módní přehlídky, ale také výstavy, besedy a další vzdělávací akce. Jeho častým spolupracovníkem byl Julius Lebl, který v divadle realizoval většinu premiér a pod jehož vedením vytvořil řadu nezapomenutelných komických figur. Před filmovou kamerou nejčastěji spolupracoval s Karlem Lamačem a Martinem Fričem. V divadle Komedie Burian prožil nejplodnější období své kariéry, která byla bohužel násilně přerušena v květnu roku 1945, kdy byl neprávem obviněn z kolaborace. Po zrušení zákazu účinkování byl ještě angažován v karlínském divadle a několikrát se objevil i ve filmu. Zemřel v roce 1962 na plicní embolii a je pochován na vyšehradském Slavíně.
Ivana Junková
(30. října 1973, Poprad, Slovensko)
Absolventka sochařského ateliéru Kurta Gebauera na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Po dokončení studií zastávala na katedře volného umění odbornou asistentskou pozici, nyní působí jako ředitelka Základní umělecké školy v Řevnicích u Prahy. Mimo jiné je spoluautorkou experimentálního prostoru Roxy, autorkou koncepce řevnického parku, interiéru řevnické kavárny Modrý domeček a na tzv. Cestě mramoru – chodníku z Dobřichovic do Karlíka, můžete vidět její sochu Žraloka červeného, kterou vytvořila společně s manželem Janem Slovenčíkem.