Édouard Louis je jedním z těch autorů, k nimž každý cítí buď afinitu, nebo averzi, a protože je v Česku celkem známý, jako jeho překladatelka inkasuji nezřídka od svých známých i méně známých více i méně vyžádané názory na autorovo dílo.

Jak převést autofikční prózu Édouarda Louise na jeviště, aniž by se ztratily její napětí, otevřenost a politický rozměr? Režisér Dávid Paška dává v následujícím textu nahlédnout do zákulisí vzniku inscenace Jak se stát jiným a popisuje zkoušení jako živý kolektivní proces plný pochybností, konfliktů i objevů – na pomezí textu, těla, obrazu a diváctví.

Waldemar Matuška se stal páteří Divadla Rokoko a při vší úctě k jeho ostatním členům je dobré přiznat, že jeden čas se do Rokoka chodilo především na „Waldu‘“, píše roku 1964 Jiří Černý.

Páté číslo Moderního divadla propojuje nové premiéry s úvahami o pravdivosti, partnerských vztazích i fascinaci zločinem. Věnuje se titulům Jak se stát jiným, Hříšní lidé města pražského, Zpráva o stavu manželství a Můj malý vůdce.

Česká část programu festivalu se letos pohybuje od syrových generačních výpovědí přes hudební experiment až k temně stylizované baladě. Jednotlivé inscenace stojí v odlišných estetických světech, přesto je spojuje hledání autentického hlasu v prostředí, které člověka neustále tlačí do rolí, očekávání a předem připravených schémat.

Spolu s novým uměleckým vedením nastala v MDP i obroda dramaturgie, jejíž tým se rozrostl o dvě v oboru etablované osobnosti, Lenku Veverkovou a Martina Satoranského. O tom, co mají za sebou, o svých plánech, vizích, ale i názorech na umění a společnost a o úloze dramaturgie v současném divadle, hovořili přímo, upřímně a trefně. Stejné nasazení a razanci prokazují i při práci na aktuálních inscenacích MDP.