BLOG

Česká část programu festivalu se letos pohybuje od syrových generačních výpovědí přes hudební experiment až k temně stylizované baladě. Jednotlivé inscenace stojí v odlišných estetických světech, přesto je spojuje hledání autentického hlasu v prostředí, které člověka neustále tlačí do rolí, očekávání a předem připravených schémat.

Mezinárodní festival mladých tvůrců Nová Komedie vznikl v roce 2019 jako jedinečná platforma pro prezentaci tvorby nejmladší a nastupující generace divadelních umělců. Skutečnost, že nejde pouze o přehlídku českého divadla, ale že se zde formálně i tematicky odvážná díla konfrontují se zahraničními, z něj činí svobodné prostředí pro setkávání různých poetik a hlasů.

Spolu s novým uměleckým vedením nastala v MDP i obroda dramaturgie, jejíž tým se rozrostl o dvě v oboru etablované osobnosti, Lenku Veverkovou a Martina Satoranského. O tom, co mají za sebou, o svých plánech, vizích, ale i názorech na umění a společnost a o úloze dramaturgie v současném divadle, hovořili přímo, upřímně a trefně. Stejné nasazení a razanci prokazují i při práci na aktuálních inscenacích MDP.

V ABC měla v pátek 27. 3. premiéru inscenace Než hvězdy zapadnou. V české premiéře uvádíme současnou hru britské autorky Beth Steelové v režii Mariána Amslera – titul, který spojuje ostrý humor, rychlé dialogy a silné rodinné i společenské napětí.

Zahraniční program Nové Komedie je jako cesta napříč současnou Evropou, která je zároveň poutí napříč našimi obavami i nadějemi. Mezi odlišnými kulturními kontexty – polským, slovenským, rakouským a italským – ale rezonuje mnoho společného: otázky identity, individuální a společenské svobody a možností odporu.

Současné rakouské divadlo je – až na výjimky těch největších a nejvýznamnějších vídeňských scén – v našem prostředí i přes geografickou blízkost téměř neznámé. Tuto tendenci se pokusíme alespoň částečně změnit v programu blížícího se 4. ročníku mezinárodního festivalu mladých tvůrců Nová Komedie.

Cesta Beth Steelové k dráze úspěšné dramatičky a scenáristky by vydala na film plný neuvěřitelných náhod a bizarností, jak říká sama se smíchem. Nikdy ji nenapadlo, že by mohla psát a živit se tím. Na otázku, čím by chtěla být, kdyby nebyla spisovatelkou, odpovídá, že ve snových fantaziích choreografkou a tanečnicí, v reálném životě servírkou.

Moje poslední dvě hry – House of Shades / Dům stínů a Till the Stars Come Down / Než hvězdy zapadnou – se odehrávají tam, odkud pocházím. Dům stínů jsem začala psát po hlasování o brexitu.

V Rokoku měla premiéru inscenace Doktorka z domu Trubačů. Režisér Michal Dočekal a autorka adaptace Simona Petrů přivádějí na jeviště příběh lékařky Vlasty Kálalové-di Lotti.