Aktuality

14.11.2011

Rozhovor s Josephem Hellerem, autorem románu Gold za všechny peníze

Inquiry 1. května 1979.

Charlie Reilly

R: Gratuluji k románu Gold za všechny peníze (Good as Gold), je to pozoruhodná kniha. Myslím, že je v ní soulad mezi humorem a decentní vážností, s kterými umíte zacházet tak dobře jako každý, kdo dnes píše.

HELLER: Jsem rád, že se vám líbí. Také mě těší, že vás její humor pobavil, protože jsem právě četl velmi vnímavou recenzi profesora Johna Aldridge, který označil Golda za všechny peníze za nejpochmurnější z mých tří knih. Použil, myslím, frázi „pokračování Hellerových temných vizí“. Čím víc jsem o tom přemýšlel, tím mi bylo jasnější, co tím myslel.

R: Děláte si legraci? Pochmurnější než Něco se stalo (Something Happened)?

HELLER: Temnější než Něco se stalo a Hlava XXII, nejpochmurnější a nejjízlivější, navzdory její bujaré legraci, jak řekl. Zaměřuje se hlavně na washingtonské epizody a spekuluje, že se zítra může klidně stát to, co si Heller dnes představuje. Také komentuje to, o čem v knize možná nevědomky píšu, a to je rozpad současné rodiny.

R: V časopise INQUIRY určitě chtějí znát vaše názory na tento román. Teď jsem si vzpomněl, co jsem chtěl říct - že tempo a atmosféra románu mi připomněly to nejlepší z Hlavy XXII. Nejmíň tucetkrát jsem odložil knihu a hlasitě se smál – jak často se člověku něco takového s knihou stane? Ale když jsem se blížil k závěrečným pasážím, kde se protagonistův život stává tak zběsilým, měl jsem stejný divný pocit jako u vašich dvou dalších románů. Zjistil jsem, že to, co jsem považoval jen za legraci, mě dostalo a že mě strhlo morální zaměření knihy.

HELLER: Měl bych zdůraznit, že jsem si uvědomoval podobnost mezi Goldem za všechny peníze a Hlavou XXII, a dával jsem si pozor, abych příliš často neopakoval stejné komediální postupy, například náhlý posun času a místa. V posledních kapitolách jsem takové metody přehnaně používal, ale to byl výsledek vědomého rozhodnutí. Chtěl jsem, aby rychle uplynuly dny, kdy se v románu drží smutek. Celkově jsem se však snažil vyvarovat použití aforismů a slovního humoru jako v Hlavě XXII.

R: I když se Hlava XXII odehrává během druhé světové války, zaměřil jste její satiru většinou proti tehdy aktuálním excesům a zlům mccarthismu. Zajímalo by mě, zda něco podobného není i v Goldovi za všechny peníze. Tento román se údajně týká „židovské zkušenosti“, ale zároveň se ostře a nelítostně vyjadřuje ke Kissingerovi, Vietnamu a politice po Vietnamu.

HELLER:  Odpověď je ano. Jedna recenze, kterou jsem četl, končí myšlenkou, že Gold je Žid jen svými symptomy. Důsledkem je, což zní rozumně, že je představitelem celé země v dnešní době. Gold za všechny peníze se opravdu zaměřuje na židovskou zkušenost, ale Bruce Gold nakonec zjistí, že jeho zkušenost není více židovská než třeba moje. Cítím, že mnoho lidí v mém věku, kteří po válce studovali vysokou školu a začali se věnovat akademickým nebo literárním činnostem, mají zkušenosti, které se podstatně neliší od lidí, kteří Židy nejsou.

R: Několik lidí se mě po našem prvním rozhovoru ptalo, zda jste Žid. Musel jsem říci, že nevím, protože mě nikdy nenapadlo se vás na to zeptat. Jinými slovy - předtím jste nepsal o Židech nebo židovských tématech. Pocházíte ale z židovské rodiny, tak jako Gold?

HELLER:  Ano, jsem Žid, ale neměl jsem tak velikou rodinu jako Gold, ani u nás nebyly takové večeře jako u Goldů. Abych řekl pravdu, nevím, kde jsem vzal ten nápad s večeřemi. Moje žena má velkou rodinu a samozřejmě jsme se všichni scházeli na svátek díkůvzdání a tak dále. Ale nebylo to nic takového jako ten povyk a hněv při večeřích u Goldů. Snažil jsem se, alespoň částečně, zdůraznit rozpor – ukázat, že ačkoliv se o Goldovi uvažuje jako o ministru zahraničí, doma je stále nejmladším z bratrů, kluk, který neumí ani použít kapesník.

R: Takže to, že tento román přišel až po delší době ve vaší spisovatelské kariéře, neznamená, že jste hluboce přemýšlel a možná postupně dospíval k tomu, že napíšete román o židovské zkušenosti?

HELLER:  To rozhodně ne. Nápad napsat tuto knihu jsem dostal ihned po autorském čtení z Hlavy XXII a Něco se stalo ve Wilmingtonu v Delaware. Po čtení se mě v malé diskusní skupině zeptala jedna žena, proč jsem nikdy nepsal o židovské zkušenosti. Odpověděl jsem, že jsem měl během 21 let pouze dva nápady na román, takže to úplně nevylučuji. A pak jsem řekl, že si vůbec nejsem jist, že jsem způsobilý psát na toto téma nebo že bych byl natolik v kontaktu s touto zkušeností jako spisovatelé, kteří ji pojednali tak skvěle jako Bernard Malamud a Philip Roth. Ale když jsem pak jel domů, začal jsem uvažovat o možnostech a dělat si poznámky. Když jsem vystupoval z vlaku, měl jsem nápad na román – knihu o chlapíkovi, který dostane zálohu na knihu o „židovské zkušenosti“ a pak si uvědomí, že žádnou takovou zkušenost nikdy neměl.

R: Nevidí ale čtenář alespoň na konci románu, že Gold má silnější a důležitější „židovskou zkušenost“, než si on sám uvědomuje?

HELLER:  To je možné, ale Gold má pravdu tom, že vnímá svou „židovskou zkušenost“ jako velmi odlišnou od, řekněme, Dubinovy zkušenosti v Malamudově nové knize nebo od jiné postavy u Malamuda.

R: Jedna postava v Goldovi za všechny peníze, Goldův otec Julius, mě obzvlášť fascinuje: přesto, že má svárlivou, sarkastickou, patriarchální, egocentrickou povahu, začal se mi velice líbit.

HELLER:  Výborně. Neskromně bych řekl, že je jedním z úspěchů (nemám odvahu říct triumfálních úspěchů) tohoto románu. Původně jsem byl rozhodnut vylíčit jej jako téměř archetypální postavu – zlý, odporný, starý tyran – ale asi v polovině jsem si řekl, že to tak sice bude, ale že se také pokusím přimět čtenáře k tomu, aby mu jej nakonec bylo líto. Julius má pravdu, pravdu mají také děti. Když si stěžuje na to, že on se o své rodiče staral a jeho děti ho teď nechtějí, mluví o něčem, co se děje běžně. Nechceme staré lidi.

R: Takže do jisté míry je Gold za všechny peníze knihou o psaní knihy Gold za všechny peníze?

HELLER: Je to tak, kromě toho, že když kniha skončí, Gold ji ještě nezačal psát.

R: Alespoň je na tom, jak se zdá, mnohem lépe, když prožil všechny ty události a maléry.

HELLER: To ano. Není nutně lepším člověkem, ale setřásl ty ambice, které jsou v knize podány jako opovrženíhodné, například se rozhodl, že nebude využívat veřejnou službu jako zástěrku pro svůj osobní a společenský vzestup.

R: A navzdory svému zveřejněnému pohrdání Kissingerem nakonec fakticky přestal být Kissingerem.

HELLER:  To ano, Kissinger nebyl pouhým terčem jeho závisti, byl vzorem toho, čeho lze dosáhnout.

R: Musím se přiznat, že si vybavuji velmi málo velkých satiriků, kteří zacházejí tak přímočaře a energicky s opravdovými postavami – lidmi jako Kissinger, Helms, Haig, Kleindienst – tak jako vy v Goldovi za všechny peníze. Zajímalo by mě, zda práce s opravdovými postavami psaní ztěžuje, drásá nervy, nebo ho usnadňuje?

HELLER: Není to takový rozdíl, jak by se zdálo. V Hlavě XXII se mělo pojednávat o některých známých lidech, ale v době, kdy byla kniha připravena k vydání, většina z nich umírala nebo ztrácela moc. Myslím, že v této konkrétní knize to fungovalo. Ale nebylo jednodušší nebo obtížnější pracovat s konkrétními veřejnými osobami. Mám dojem, že kdybych pravidelně pracoval jako satirický sloupkař, pravděpodobně by pro mě bylo mnohem jednodušší pracovat s přesně identifikovanými postavami. A nezapomeňte, že většina přímých odkazů je ve formě doslovných citací novinových článků.

R: Přesto doufám, že byste souhlasil s tím, že všechny vaše práce jsou silně morální. Jinými slovy – prostě si s věcmi, se kterými pracujete, nezahráváte.

HELLER: To určitě ano.

R: Máte nápad na další knihu?

HELLER: Vůbec žádný. Možná bych měl jet zase do Wilmingtonu na další autorské čtení.

Zdroj: Cato.org