Aktuality

22.11.2011

Židovská zkušenost Josepha Hellera

Hellerův román Gold za všechny peníze, který byl napsán v druhé polovině sedmdesátých let minulého století, patří k tomu, co jsme si zvykli nazývat moderní klasikou. Svého času bestseller, který obletěl celý svět, se i v tehdejším Československu stal, díky vynikajícímu překladu Michaela Žantovského, kultovní knihou. Řada sentencí – jako např.: “Nic se nezdaří podle plánu“ nebo „Každá změna je k horšímu“ – zlidověla.

Všechny Hellerovy knihy mají autobiografický základ. I v Goldovi najdeme celou řadu Hellerových autentických zážitků – Heller stejně jako Bruce Gold pochází z rodiny židovských přistěhovalců, prožil dětství na Coney Islandu, byl opravdu třídním premiantem i hýčkaným benjamínkem a zároveň polovičním sirotkem – na rozdíl od Golda však při nezdařené operaci neztratil matku, ale otce. Vystudoval, stal se univerzitním profesorem, nijak zvlášť k této profesi nepřilnul a záhy ji opustil. Stejně jako Bruce Gold začal psát, na rozdíl od něho se však stal doopravdy slavným a bohatým spisovatelem. Zároveň nikdy nepropadl omrzelosti a skepsi, až do poslední chvíle miloval život a vychutnával ho plnými doušky. A oproti Goldovi se nikdy nestal amorálním cynikem, lhostejným k osudům světa.

Hellerova rodina patřila k židovské emigraci, ale Heller sám pro svůj život své židovství nepovažoval za determinující.Židovských imigračních vln z Evropy na americký kontinent bylo několik. Motivace byly různé. Nejčastějším důvodem bylo několik vln vybičovaného antisemitismu a pogromů, cyklicky se opakujících na různých místech Evropy. V Rusku, na Ukrajině, v Polsku mělo antisemitské běsnění vždy velice drastickou a primitivní podobu, v západní Evropě bylo sofistikovanější, ale o nic méně děsivé. Velmi výrazný kurs nabral antisemitismus na konci 19. a na začátku 20. století. Ruské pogromy, carská antisemitská propaganda, která zahnala množství Židů do řad bolševiků, Dreyfusova aféra ve Francii, Hilsnerova aféra v Čechách apod. byly jen některé projevy z tohoto celoevropského šílenství, které vyhnalo množství židovského obyvatelstva do Nového světa. Zároveň zapustilo kořeny, které ve třicátých letech dvacátého století vybujely ve zrůdnost holocaustu, před níž prchaly tisíce Židů. Častou příčinou vystěhovalectví do Ameriky byly ale také důvody ekonomické, které ze starého kontinentu vyháněly mnoho lidí bez ohledu na etnickou příslušnost. Dalším důvodem migrace židovského obyvatelstva do Spojených států byla touha po svobodě a dokonalé asimilaci. USA byly vnímány jako země neomezených možností a řada židovského obyvatelstva věřila, že tam dokonale splyne s majoritní společností a bude mít naprosto stejné možnosti a příležitosti jako árijci.

Otázka asimilace nebo zachování etnické identity byla pro židovskou komunitu problémem po celá staletí. Období osvícenství přineslo právě pro toto etnikum nebývalou šanci – přímo z nejvyšších míst, od trůnů panovníků, přichází nabídka začlenit celou diasporu do majoritní společnosti. Židovská komunita se od tohoto okamžiku dělí na tu, která zůstává věrná tradici, a na tu, která na asimilační hnutí přistupuje. Skutečně tak vznikají po několika desetiletích generace, které dokonale splývají s árijci a které o svých židovských kořenech dokonce ani nevědí. Z tohoto hlediska je Hitlerova Třetí říše katastrofou nejen pro Židy, ale i pro ideu integrace jakékoli minority do majoritní společnosti.

A jak je to v zemi neomezených možností, v Americe? V první polovině dvacátého století se i tam zdálo, že dosažení multikulturní a multirasové společnosti je pouhým snem. Padesátá, a zejména šedesátá léta však přinesla výbuch liberalismu, jehož součástí bylo obrovské hnutí za lidská práva. Chvíli se zdálo, že se krásná idea stala skutečností. Rebelové šedesátých let se začlenili do společnosti a společnost začala fungovat na liberálních principech. Z liberalismu se stalo novodobé maloměšťáctví. Stalo se módou a normou tvrdit, že rasismus neexistuje, problémy menšin byly vyřešeny a že život je zalitý sluncem. A právě to je okamžik, kdy přichází Heller se svou sžíravou satirou, jejíž podstatou je demaskování moderní podoby rasismu.
Heller, ač potomek přistěhovalců, nikdy nepociťoval ke své vlasti sentimentální vděčnost. Naopak, jako člověk hluboce morální nemilosrdně kritizuje vše, co je obludné, pokrytecké a nemravné.

Na začátku stojí Bruce Gold, skeptik, kariérista, padesátník, znechucený životem, před úkolem napsat knihu o židovské zkušenosti. Chce ji psát pro peníze a trápí ho, že žádnou židovskou zkušenost nepociťuje a nemá. Celou řadu čistě „židovských“ zkušeností mají jeho příbuzní; těmi on ovšem opovrhuje a považuje je za životní brzdu. Zvláště ve chvíli, kdy jeho přiměřeně devótní novinový článek vzbudí zájem samotného prezidenta a nastartuje Goldovu závratnou kariéru, která má skončit někde v Bílém domě. A přestože na první pohled vypadá Goldova cesta jako cesta za kariérou, ve skutečnosti mu osud servíruje jednu „židovskou“ zkušenost za druhou. Do chvíle, než vkročil do politických kruhů, byl Brucem Goldem, univerzitním profesorem, spisovatelem, hýčkaným manželem a bratrem, nepříliš vlídným přítelem. Nyní se čím dál víc jeho existence redukuje. Pro mocné árijce je pouze Židem. Přestože se z úst svého úspěšného árijského přítele Ralpha dozvídá, že „antisemismus už neexistuje,“ hned v další větě ho tentýž přítel ujistí, „ že je výhoda, že je Žid, protože od války proti nim lidé neradi něco mají, ale zároveň je možné se Žida vždycky snadno zbavit.“

Goldovým traumatem je Henry Kissinger, politik bez charakteru a bez skrupulí, muž, který měl ruce po lokty namočeny v kdejakém politickém neřádstvu. Sám Gold ho hluboce nesnáší, přesto je zděšen, když pro všechny árijce, které potká, je Kissinger pouze tím Židem, který byl ochoten pro svou politickou kariéru klečet v Oválné pracovně na kolenou a modlit se. Jak daleko má on sám k tomu, aby se ocitl na kolenou? Co všechno je ochoten ustát pro slibované místo na výsluní? Na druhou stranu – lze se mu tak úplně divit? Vždyť nabídka, kterou dostává kdesi uprostřed noci, je skutečně z říše snů – být jedním z nejmocnějších mužů planety. A není to nějaká kariéra, kterou by si on sám naplánoval, které by se dožadoval, ne, on je vyzván. Jeho, Bruce Golda, si přeje mít ve své blízkosti prezident USA. Jeho, Goldovy výroky, opakuje nejen prezident, ale celá země a řada zahraničních médií. Pravda, ne že by jim tak úplně rozuměli, ale to se může jevit jako chyba lehce odstranitelná. On, Bruce Gold, který před nedávnem řešil nedostatek financí, je zván na nejprestižnější akce, do světa nejvyhlášenějších celebrit. Komu z nás by se nezatočila hlava? Pád ze závratných výšek bývá tvrdý. Bruce Gold, rozhodně nejinteligentnější postava knihy, je v politických kruzích akceptován jen proto, aby byl „vytěžen“ jeho intelektuální potenciál a aby posloužil těm narozeným na šťastnější planetě k lepšímu uplatnění.
Hellerův román ale není individuálním příběhem o vzestupu a pádu jedné kariéry. Je výpovědí o neoliberálním světě, o jeho pokrytectví, skrytém, hluboce zakořeněném rasismu, degeneraci, zkorumpovanosti a zpozdilosti politických elit a absurdnosti celého politického systému, který se v těchto okamžicích patrně hroutí.

Je tedy příběhem beznadějným? Rozhodně ne. Co zůstává poté, co je setřesen balast současné západní civilizace? Goldova /a Hellerova/ židovská zkušenost. Ne vždy dobrá, ale naprosto autentická, daleko přesahující jeden lidský život, zkušenost, která skýtá záruku lidské soudržnosti a která bloudící lidskou bytost navrací k vlastním kořenům, k vlastní identitě.

Věra Mašková