Aktuality

21.11.2011

Znáte Josepha Hellera?

Nejen Yossarian...

Vstoupit do literatury geniálním dílem je pro autora výhra i past. Život Josepha Hellera se od základů změnil v roce 1961, po vydání Hlavy XXII. Jestli se dosud živil psaním, začal se od té doby živit literaturou. Z výrobce reklamních textů a příležitostných článečků pro pravda renomované časopisy jako Time, Look nebo McCall´s se téměř přes noc stal univerzitní profesor literatury a tvůrčího psaní v Yale a Pensylvánii populárním hostem nejrůznějších pořadů a besed a oblíbeným uštěpačným komentátorem politického dění, jemuž Amerika, či alespoň její kulturnější část, visela na rtech. Na jeho schopnost pohotové ironie a nemilosrdného sarkasmu vzpomínal jistý spolužák z brooklynské střední školy slovy: „ Joe byl jako bolest v krku, byl chytřejší než my všichni, byl to žvanil a popichovač.“ Je z nich slyšet směs úcty a despektu – „žvanil Joe“ se nikdy nesnažil být všemi milován a o to silněji byl milován některými.

V Hlavě XXII tuto schopnost promítl do jedinečného literárního stylu. Hrdina, který se snaží být uznán za blázna a chová se s osobitou logikou v absurdních situacích, v českém prostředí nutně připomene Josefa Švejka. Hellerův humor je ale jiný, je v něm mnohem více upřímného zoufalství a pocitu bezmoci. Yossarian absurditu války nejen demaskuje, ale především se z ní urputně snaží uniknout. Však si jeho autor za války užil své – hned po střední škole nastoupil k bombardovacímu letectvu a pak na Korsice nalétal přes 60 misí. S jakým asi vlasteneckým nadšením, o tom není třeba dlouho přemýšlet. A právě těsné spojení tragické beznaděje a osvobozujícího bláznivého humoru zajistilo Hlavě XXII nehynoucí slávu – a jejímu autorovi zároveň přetěžkou pozici pro další tvorbu.

V roce 1967, šest let po hvězdném debutu, dopsal divadelní hru Bombardovali jsme New Haven. Ta byla ještě jednoznačně přijata jako nové dílo nesmírně populárního autora i jako příspěvek k prudkým debatám o válce ve Vietnamu. Na další román, Něco se stalo, na němž autor pracoval dalších 7 let, už ale kritika nemilosrdně (a nepřípadně) brala metr Hlavy XXII. A melancholický, psychologický příběh, ostře kritický, ale bez ironie či humoru, před tímto metrem neobstál.

To román Good As Gold, v českém povědomí jako Gold za všechny peníze, byl mnohem úspěšnější. Kritici vítali Hellerův návrat k jazykové brilanci, hře se slovy, neodolatelným myšlenkovým kolizím, literárnímu i situačnímu gagu, zkrátka všemu tomu, co tvořilo osobitý styl Hlavy XXII. Zároveň ale oceňovali nabroušenější kritický osten a pro něj zpětně vzali poněkud na milost i Něco se stalo. Přestože Heller provokativně prohlašoval, že „jeho knihy nejsou stavěné na to, aby „něco říkaly“, znovu tady „něco říká“, vyjadřuje výrazný názor, kritizuje něco velmi konkrétního. Jestliže Yossarian odkrývá a zesměšňuje absurditu armády a války, činí Gold totéž na poli vysoké politiky. Krom toho čtenářům předkládá tak trochu typicky židovské téma bláznivé rodiny. Jaká byla mimochodem ta autorova?

Židovský uprchlík z Ruska Isaac Daniel Heller zemřel v Brooklynu roku 1927, když jeho synu Josephovi byly tři roky. Jeho matka Lena byla sečtělá a uměnímilovná žena, zamilovaná do Tolstého Anny Kareniny, v nové vlasti ale osudně limitovaná špatnou znalostí jazyka. Své nevelké výdělky si zajišťovala jako švadlena. Život na hranici chudoby, v excentrické rodině s emotivní matkou, nevlastním otcem a dvěma polovlastními sourozenci, byl pro Josepha jistě velkou školou života a jak je vidět v Goldovi - i zdrojem svérázné inspirace.
Jeho další rodinný život nebyl nějak pestrý nebo bouřlivý, leč ani idylický. Krátce po propuštění z armády pojal za manželku Shirley Heldovou, dívku, s níž se seznámil na taneční soutěži. Než toto manželství skončilo neslavným rozvodem, narodily se děti Erica a Ted. O atmosféře v rodině se možná dozvíme víc z Eričiny vzpomínkové knihy Yossarian Slept Here, vydané v letošním roce.
Těžké nervové onemocnění na počátku 80. let a následná zdlouhavá rehabilitace přinesla Josephu Hellerovi nejen námět na knihu Neveselá záležitost, ale i druhou manželku – ošetřovatelku Valerii Humphriesovou. S ní prožil poslední léta svého života, než zemřel na infarkt. Jeho smrt komentoval přítel a kolega Kurt Vonnegut slovy: „To je kalamita pro americkou literaturu.“

Joseph Heller vydal za života celkem osm knih, jedna (Portrét starého umělce) vyšla posmrtně, v románu Zavíráme (1994) se pokusil pokračovat v osudech Yossariana. Začal svou dráhu skvělým dílem – a pak jako by se celý život snažil překročit jeho stín. V románu, jehož adaptaci uvádíme, se mu to téměř podařilo.

Tomáš Vlček