Věra Mašková


Dramaturg

26. 6. 1961 v Rokycanech

V Městských divadlech pražských od 2006

Zájem o divadlo a literaturu ji dovedl na DAMU, kterou absolvovala v roce 1989. Už během studií získala stipendium v Divadle S. K. Neumanna. Jejím prvním velkým angažmá bylo Státní divadlo Ostrava (1990–1995). Repertoár tu spoluvytvářela pro Divadlo A. Dvořáka, Myronovo divadlo a také Divadlo hudby. V letech 1996–1998 působila jako dramaturgyně ve Středočeském divadle Kladno a na částečný úvazek v Karlových Varech (1997–1999). K jejím dlouholetým spolupracovníkům patřil režisér Michael Tarant (Dona Juana podle jejího scénáře převzala i ostravská televize). Za klíčové považuje své působení v Moravském divadle Olomouc (1998–2004), kde navázala koncepční spolupráci s režisérem Peterem Gáborem. Společně vytvořili např. inscenace Werther (Kladno), Krvavá svatba (Hradec), Jindřich IV. a dvoudílný opus Faust (Olomouc), Čas vlků (Olomouc), Anna Karenina (Městská divadla pražská a Olomouc), Oněgin (Olomouc), Zlomatka (Divadlo v Řeznické a Astorka Bratislava) a Búrlivé výšiny (Nitra). Do Městských divadel pražských ji přivedl Ondřej Zajíc, s nímž vytvořila několik projektů mimo divadelní struktury (Veřejné oko, Ústa Micka Jaggera). Jako externí dramaturgyně se uplatňuje nejen na scénách po celé republice, ale i na Slovensku (bratislavská Astorka, Divadlo A. Bagára v Nitře). Je autorkou mnoha divadelních adaptací literárních děl (Dickens, Hugo, Fitzgerald, Němcová, Brontëová), píše i původní divadelní hry (Přijď království tvé, ... mně zašlá léta vraťte). Pracuje též pro rozhlas: adaptace literárních textů (Capote, Cheever), psaní vlastních her (Dva příběhy o Cidovi, Orfeova píseň) – a scénáře píše i pro televizi (Bude- li mi jíti přes údolí šeré smrti ..., 1991, Don Juan, 1992).

Aktuální repertoár



Po derniéře



Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.Další informaceBeru na vědomí